V příspěvcích někdy můžeme použít zkratku nebo termín, který všichni neznají. Sestavili jsme proto slovníček některých zkratek a odborného názvosloví, které jsou používané v Církvi československé husitské.
událost. Týká se konkrétního člověka ve společenství církve. Posiluje spojení církve a
jednotlivce s Ježíšem Kristem.
dentální
https://www.ccsh.cz/view.php?id=338
oslovení užíváme i v Církvi československé husitské.
(více informací –https://www.ccsh.cz/)
závazné pro křesťany.
Může být podle předepsaných slov, vlastními slovy i beze slov.
textu.
v kostele či na jiném místě.
svatého. V naší církvi se užívá Velké a malé vyznání víry CČSH, Apoštolské a Nicejsko-
cařihradské vyznání.
bohoslužebného oděvu.
církevnímu společenství a celému světu – obecné kněžství.
Svátostným kněžstvím církev pověřuje své duchovní k péči o společenství církve vedením
bohoslužeb, výkladem Bible, vysluhováním svátostí, vyučováním a pastýřskou službou.
Hospodinova Ducha, které přijímá Bohem povolaný člověk. Jedná se o následující dary:
moudrost, rozumnost, rozhodnost, síla, tvořivost, zbožnost a bázeň před Bohem.
svatým projevují v tomto ovoci (přínosu): láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota,
věrnost, tichost a sebeovládání. Devět plodů občerstvuje a sytí církevní společenství.
slova a činy, které vedou ke spáse (záchraně) člověka. Základním zdrojem Božího slova je
Bible.
svobody. Jeho součástí je Desatero (Ex 20,1-17) a „dvojpřikázání lásky“ – miluj Boha a miluj
svého bližního jako sám sebe (Mt 22,37-40).
pomoci Ježíše Krista v Duchu svatém. Víru dobře vystihuje novozákonní list Židům: „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co
doufáme, a být si jisti tím, co nevidíme.“ (Žd 11,1). Křesťanská víra je důvěra v Boží lásku a v odpuštění hříchů, které se děje díky smíření, jež
světu přinesl Ježíš Kristus. Víra vede k proměně srdce a života. Naděje – křesťané žijí v naději, že jsou díky oběti Pána Ježíše stále v Božích rukou nejen zde na zemi, ale i po své tělesné smrti. Jsme spaseni v naději (Ř 8,24a). Láska je podle Pavlova listu do Korintu (1 K 13,1-13) největší z výše uvedené trojice. Naše láska je odpovědí na Boží lásku k nám. „Nikdo a nic v celém tvorstvu nás nemůže odloučit od Boží lásky, která je v Ježíši Kristu, našem Pánu.“ (Ř 8,38-39).
doznává a touží po smíření s Bohem i lidmi.
Nebojte se zeptat na vše, čemu nebudete rozumět.
Svátosti
jeho přijetí zvláštní a jedinečnou spjatost s velikonoční dobou, s poselstvím o kříži Ježíše Krista
a jeho vzkříšením (Ř 6,3–11 – srov. Základy víry CČSH ot. 312). Za významnou se pokládá
rovněž tradice křtu v době povánoční, v čase Zjevení Páně (Mk 1,9–11).
biřmování bezprostředně navazuje na svatodušní poselství, proto bývá její udílení vřazováno do
těchto svátků. Původně bylo biřmování aktem, který patřil bezprostředně ke křtu. Od 3. století
se osamostatňuje a je vyhrazeno biskupům.
V západní církvi na florentském koncilu v 15. století bylo biřmování definováno jako druhá ze
sedmi svátostí (sacramentum confirmationis). Pro svátostné pomazání se stalo nezbytným
křižmo – směs olivového oleje a balzámu, které posvěcoval biskup.
formy. Bylo tomu tak již v prvních staletích církve, kdy obrácení a smíření bylo spojeno s
modlitbami, slavností smíření, pastýřským napomínáním, pomazáním nemocných i
uplatňováním kázně až po extrémní podobu, kterou je exkomunikace – dočasné vyloučení z
obce ve zvláště těžkých případech (např. vražda, odpadnutí od víry).
Svátost
je obřad, který svěřuje člověku tajemství víry v Boha. Je to slavnostní dění i životní událost. Týká se konkrétního člověka ve společenství církve. Posiluje spojení církve a jednotlivce s Ježíšem Kristem.
Modlitba
je komunikace věřícího s Bohem. Zahrnuje poděkování, prosby i naslouchání. Může být podle předepsaných slov, vlastními slovy i beze slov.
Bohoslužba
je nábožensky motivované setkání lidí za účelem komunikace s Bohem, setkání s ním. Bohoslužba se může odehrávat v prostoru pro ní určeném (chrám, kostel, modlitebna, synagoga, mešita, pagoda apod.), v obyčejném domě nebo na volném prostranství či v přírodě.
Náboženská obec
spojuje křesťany Církve československé husitské na určitém území.
Víra, naděje, láska
V rámci křesťanství se jedná o podoby vztahu člověka k Bohu za pomoci Ježíše Krista v Duchu svatém.
Víru
dobře vystihuje novozákonní list Židům: „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jisti tím, co nevidíme.“ (Žd 11,1).
Křesťanská víra je důvěra v Boží lásku a v odpuštění hříchů, které se děje díky smíření, jež světu přinesl Ježíš Kristus. Víra vede k proměně srdce a života.
Naděje
křesťané žijí v naději, že jsou díky oběti Pána Ježíše stále v Božích rukou nejen zde na zemi, ale i po své tělesné smrti. Jsme spaseni v naději (Ř 8,24a).
Láska
je podle Pavlova listu do Korintu (1 K 13,1-13) největší z výše uvedené trojice. Naše láska je odpovědí na Boží lásku k nám. „Nikdo a nic v celém tvorstvu nás nemůže odloučit od Boží lásky, která je v Ježíši Kristu, našem Pánu.“ (Ř 8,38-39).