Čím Sbor Jana Žižky z Trocnova oslovil odborníky? Co je na něm zajímavého, proč se na stavbu sboru díváme s potěšením? Je to zřejmě tím, že architektu Ladislavu Čapkovi se podařilo do stavby zakomponovat hodnoty (symboliku, skrytá poselství), které nás oslovují i dnes. O stavbě můžeme přemýšlet.
Z důvodu úspornosti se zmíním pouze o dvou možných pohledech na věž sboru. Věž má zcela zřetelný tvar husitského palcátu. Kdo si tuto myšlenku připustí (palcát jako symbol válečného kyje), vybaví se mu jméno nejznámějšího husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova a s ním spojené husitské války. Na jednom hodnocení Jana Žižky z Trocnova se můžeme shodnout. Jedná se o geniálního a neporaženého vojenského vojevůdce.
Objektivní hodnocení husitských válek existuje, ale není jednoznačně přijímáno. V této souvislosti doporučuji navštívit rodiště a Památník Jana Žižky z Trocnova, kde je v místním muzeu přístupná nově nainstalovaná expozice. Nejvýstižnější vyjádření k válečnému běsnění zřejmě vyslovil Karel Čapek, náš významný spisovatel: „Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví“. Při jiném pohledu na věž si někteří mohou představit, že se jedná o symbol varování (palcát jako symbol moci) – neřešte spory válkami (hádkami), ale dodržováním řádu (spravedlnosti).
Pravdu hledejte ve vzdělávání (výchově) s odkazem na přírodu. Tento vzkaz nám zanechal náš významný pedagog Jan Ámos Komenský. Náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk zdůrazňoval, že je nutné hledat pravdu, dodržovat mravnost, maximální pozornost a podporu věnovat vzdělávání (vzdělání). Kdybychom si tato významná poselství našich velkých osobností častěji připomínali a hlavně dodržovali, určitě by se celá řada problémů řešila daleko kultivovaněji a úspěšněji. Bohužel ke škodě našeho národa nejsme schopni se na uvedených poselstvích sjednotit. Následující osudné události, které se negativně projevily i v životě Náboženské obce Církve československé v Trhových Svinech (zkráceně NO CČS), jsou toho smutným dokladem. Po obdivuhodném vzestupu duchovního a společenského života členů NO CČS, který vyvrcholil stavbou sboru, dochází k následnému postupnému upadání činnosti NO CČS.
Hned po ostudné mnichovské dohodě zavládlo v Československu zděšení a strach. Došlo k odtržení pohraničí, zanikla svoboda a demokracie. Lidé, kteří se stali nepohodlnými, anebo projevili nesouhlas, byli posíláni do koncentračních táborů, nebo přímo na popraviště. Proniklo k nám válečné běsnění snad nejstrašnějšího období evropských dějin.
Pod tlakem okupačních a protektorátních úřadů byla Československá církev donucena ke změně názvu. Svoji roli sehrálo i odtržení Slovenska. Po dobu okupace přijala jméno Církev českomoravská (zkratka CČ) a musela čelit intervencím protektorátní správy. O konkrétní situaci v Náboženské obci CČ Trhových Svinech jsem nenašel informace.
Za okupace byly sboru odebrány 2 větší zvony, 1 menší byl ponechán. O této události existuje následující zmínka: „… Tyto zvony za protektorátu v roce 1942 byly Německou říší zabaveny a odvezeny do Hamburku na výrobu válečných zbraní ku zabíjení třeba nás Čechoslováků. …“
V letech 1938 až 1944 působil v Trhových Svinech farář Antonín Burian, který zde v dubnu 1945 zemřel. Tato smutná událost jakoby dokreslila uplynulé těžké období a nastínila i následující události. Dochází k častému střídání farářů.
V Trhových Svinech působil farář Bohuslav Švec v letech 1944 – 1945, v roce 1945 ještě také farář Emil Halfar, v letech 1946 – 1949 vedl duchovní rozvoj členů náboženské obce farář Eduard Butula. Žádost Rady starších CČS v Trhových Svinech o vyřešení ubytování pro faráře byla zamítnuta:
„… diecésní rada ve své plenární schůzi, konané dne 11. ledna 1947, projednala předložený sem návrh a finanční plán adaptace domu čp. 588 v Trhových Svinech pro farní úřad a po vyjádření odborného referenta usnesla se navrhnouti Vám, abyste hledali jiné řešení na získání vhodnějšího objektu pro byt faráře a farní řad, neboť uvedená stavba je pouhé a při tom špatné provisorium, které stejně by se nehodilo ani pro pozdější Vámi navrhované použití k sociálním účelům. /Útulek apod./
Z toho důvodu nemohla diecésní rada předložené plány na adaptaci domu, který je zatím v národní správě, schváliti, a rovněž z téhož důvodu nemůže dáti souhlas výplatě příspěvků z prostředků církevních na tuto práci. …“.
Snad jediná potěšitelná zpráva byla, že do osudného roku 1948 se podařilo přistavět ke sboru místnost (síň Ježíše rozsévače). Tato místnost je určena ke sborovým shromážděním. V zimě se zde konají bohoslužby, protože se v místnosti dá topit. Podle svědectví pana Miroslava Jandy stavbu provedl jeho otec Josef Janda, stavitel a majitel stavební firmy v Nových Hradech. Pan Miroslav Janda žije od roku 1968 v USA a při návštěvě Trhových Svinů se vždy zúčastňuje bohoslužby v našem sboru.
Další krize vyplynula ze špatného odhadu Církve československé (zkratka CČS; v roce 1971 byla přejmenována na Církev československou husitskou, zkráceně CČSH) pokud šlo o vývoj společensko-politických poměrů po roce 1948. CČS se chystala k dalšímu rozmachu. Počet věřících trvale rostl (podle sčítání obyvatel v roce 1950 se k CČS přihlásilo 946 813 obyvatel). Reorganizovala síť svých dosavadních náboženských obcí, pozvedla nové obce k samostatnému životu a organizovala je do okrsků. Rozvíjela duchovní péči o děti a mládež a projevovala vůli k dalšímu misijnímu působení. Dočkala se i své vlastní teologické fakulty – Husitská teologická fakulta, Univerzita Karlova, Praha – https://htf.cuni.cz/. V tomto duchu jsme se mohli v týdeníku CČS Český zápas dočíst:
„… Dnešek je ve Svinech naplněn dobrou prací. S farářem Dušanem Pavlíkem, jemuž obětavou pomocnicí je jeho žena, která hraje na varhany při bohoslužbách, sama vykoná laickou pobožnost i zvonem sezve k bohoslužbám, aby pak šla po církevní dani, stojí v práci sboru dobří spolupracovníci. Musí jich být ještě víc v církvi obecného kněžství. Nejen farář, nejen rada starších, všichni tvoří a vedou společně obec za Kristem. Mnoho vykonali v budově sboru: zřídili síň Ježíše rozsévače k sborovým shromážděním, pořídili si v loňském roce za nemalý peníz pěkné varhany – i z vdovina groše těch nejstarších bratří a sester, nově si zřídili kolumbárium. Na své konečné vyřešení čeká i úprava stěny s křížem za oltářem. …“
(kolumbárium = prostor pro ukládání uren s popelem zemřelých).
Oproti tomuto optimistickému očekávání dolehly na CČS nejrůznější svízele, nezdary a šikany, jež provázely následujících léta: zatlačení z veřejného a kulturního života, ze školství a sociální péče, restriktivní dohled až manipulace s pomocí tzv. státního dozoru. Osudy náboženských obcí a jejich duchovní správy odzrcadluje to, co mělo zásadní vliv na plošný úpadek lidové církve:
zrušení státní evidence náboženské příslušnosti obyvatelstva, odnětí matrik, omezování až zrušení náboženské výuky na školách, likvidace bohoslužebných středisek odkázaných na školy a jiné, nyní zapovězené veřejné prostory, persekuce práce s mládeží a dětmi v obcích a na speciálních táborech – nemluvě již o mnohostranném politickém ateistickém tlaku na společnost, respektive o postupující změně životního stylu a narůstající ztrátě někdejší duchovní orientace obyvatelstva.
V Trhových Svinech se znovu naplno objevil známý problém z minulosti – zajištění faráře či farářek (od roku 1947 mohou v CČS duchovní činnost vykonávat i ženy). Výčet duchovních to zřetelně dokládá: farář Jaroslav Musil (1950 – 1953), farářka Pavla Lorencová – Zachařová (1953 – 1955), farář Karel Petřík (1955 – 1957), farář Dušan Pavlík (1957 – 1962), farářka Zdeňka Erbenová – Kobližková (1962 – 1972), farář Dušan Pavlík (1972 – 1979), v letech 1979 – 1989 nebyla Náboženská obec CČSH v Trhových Svinech (dále jen NO CČSH) vybavena vlastní duchovní správou (byla administrována z Českých Budějovic). Krátce zde působila farářka Monika Slunečková – Majerová (1988 – 1989) a následně nebyla NO CČSH opět vybavena vlastní duchovní správou (byla administrována z Českých Budějovic). Je zcela pochopitelné, že péče o duchovní rozvoj členů NO CČSH nemohla být na potřebné úrovni.
