V příspěvcích někdy můžeme použít zkratku nebo termín, který všichni neznají. Sestavili jsme proto slovníček některých zkratek a odborného názvosloví, které jsou používané v Církvi československé husitské.
pravda
shoda tvrzení se skutečností
svátost
je obřad, který svěřuje člověku tajemství víry v Boha. Je to slavnostní dění i životní
událost. Týká se konkrétního člověka ve společenství církve. Posiluje spojení církve a
jednotlivce s Ježíšem Kristem.
událost. Týká se konkrétního člověka ve společenství církve. Posiluje spojení církve a
jednotlivce s Ježíšem Kristem.
transcen-
dentální
dentální
přesahující naší zkušenost
křesťan
vyznavač Kristova učení, člen některé z křesťanských církví
církev
organizované společenství křesťanů stejného vyznání s určitým způsobem vykonávání bohoslužeb
NO
náboženská obec – místní shromáždění věřících v CČSH
https://www.ccsh.cz/view.php?id=338
https://www.ccsh.cz/view.php?id=338
Náboženská obec
spojuje křesťany Církve československé husitské na určitém území.
CČSH
Církev československá husitská
bratr, sestra
biblické označení pro členku a člena církve (doplnit odkaz na Bibli). Toto
oslovení užíváme i v Církvi československé husitské.
oslovení užíváme i v Církvi československé husitské.
farář, farářka
duchovní (služebníci církve), pověření správou náboženské obce
bohoslužba
církevní obřad
sbor
budova, kde se věřící shromažďují k bohoslužbě a dalším církevním obřadům (křest, svatba, …)
kolumbárium
součást sborů – stavba či prostor k ukládání pohřebních uren. Jedná se o sestavy schránek určených pro uložení uren nad a vedle sebe. Výhodou takového způsobu uložení uren proti klasickým urnovým hrobům je to, že odpadá nájemci obecně přijatý zvyk dovybavit hrobové místo pomníkem.
diecéze
územní celek více náboženských obcí
biskup
duchovní stojící v čele diecéze
patriarcha
nejvyšší představitel CČSH
(více informací –https://www.ccsh.cz/)
(více informací –https://www.ccsh.cz/)
ekumenický
propagující jednotu a spolupráci všech křesťanských církví
Písmo/Bible
soubor spisů Starého zákona (Hebrejské bible) a Nového zákona, které jsou
závazné pro křesťany.
závazné pro křesťany.
modlitba
je komunikace věřícího s Bohem. Zahrnuje poděkování, prosby i naslouchání.
Může být podle předepsaných slov, vlastními slovy i beze slov.
Může být podle předepsaných slov, vlastními slovy i beze slov.
zvěstování Božího slova/kázání
křesťanské svědectví (promluva) na základě biblického
textu.
textu.
liturgie
slavnost církve s daným řádem, která probíhá zpravidla v neděli nebo ve svátek
v kostele či na jiném místě.
v kostele či na jiném místě.
hostie
nekvašený chléb z mouky, používaný při večeři Páně.
kalich
bohoslužebná nádoba na víno, používaná při večeři Páně.
vyznání víry
přihlášení se ke společné víře v Boha Otce, Pána Ježíše Krista a Ducha
svatého. V naší církvi se užívá Velké a malé vyznání víry CČSH, Apoštolské a Nicejsko-
cařihradské vyznání.
svatého. V naší církvi se užívá Velké a malé vyznání víry CČSH, Apoštolské a Nicejsko-
cařihradské vyznání.
duchovní
je jáhen, kněz (farář) nebo biskup.
štola
zpravidla bílý nebo zdobený pruh látky, který nosí kněz na ramenou jako součást
bohoslužebného oděvu.
bohoslužebného oděvu.
kněžství
Nejvyšším knězem Božího lidu je Ježíš Kristus, který pověřuje všechny křesťany ke službě
církevnímu společenství a celému světu – obecné kněžství.
Svátostným kněžstvím církev pověřuje své duchovní k péči o společenství církve vedením
bohoslužeb, výkladem Bible, vysluhováním svátostí, vyučováním a pastýřskou službou.
církevnímu společenství a celému světu – obecné kněžství.
Svátostným kněžstvím církev pověřuje své duchovní k péči o společenství církve vedením
bohoslužeb, výkladem Bible, vysluhováním svátostí, vyučováním a pastýřskou službou.
talár
černý bohoslužebný oděv duchovního s červeným kalichem na prsou.
dary Ducha
podle Starého zákona (Iz 11,1-2) a církevní tradice se jedná o dary
Hospodinova Ducha, které přijímá Bohem povolaný člověk. Jedná se o následující dary:
moudrost, rozumnost, rozhodnost, síla, tvořivost, zbožnost a bázeň před Bohem.
Hospodinova Ducha, které přijímá Bohem povolaný člověk. Jedná se o následující dary:
moudrost, rozumnost, rozhodnost, síla, tvořivost, zbožnost a bázeň před Bohem.
ovoce Ducha
podle Pavlova listu do Galatie (Ga 5,22) se důsledky obdarování Duchem
svatým projevují v tomto ovoci (přínosu): láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota,
věrnost, tichost a sebeovládání. Devět plodů občerstvuje a sytí církevní společenství.
svatým projevují v tomto ovoci (přínosu): láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota,
věrnost, tichost a sebeovládání. Devět plodů občerstvuje a sytí církevní společenství.
Boží slovo
je podoba zjevení neviditelného Boha. Jedná se o setkání Boha s člověkem, o Boží
slova a činy, které vedou ke spáse (záchraně) člověka. Základním zdrojem Božího slova je
Bible.
slova a činy, které vedou ke spáse (záchraně) člověka. Základním zdrojem Božího slova je
Bible.
Boží zákon
je učení podle Bible, které vede člověka k poznání osobní odpovědnosti i
svobody. Jeho součástí je Desatero (Ex 20,1-17) a „dvojpřikázání lásky“ – miluj Boha a miluj
svého bližního jako sám sebe (Mt 22,37-40).
svobody. Jeho součástí je Desatero (Ex 20,1-17) a „dvojpřikázání lásky“ – miluj Boha a miluj
svého bližního jako sám sebe (Mt 22,37-40).
víra, naděje, láska
v rámci křesťanství se jedná o podoby vztahu člověka k Bohu za
pomoci Ježíše Krista v Duchu svatém. Víru dobře vystihuje novozákonní list Židům: „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co
doufáme, a být si jisti tím, co nevidíme.“ (Žd 11,1). Křesťanská víra je důvěra v Boží lásku a v odpuštění hříchů, které se děje díky smíření, jež
světu přinesl Ježíš Kristus. Víra vede k proměně srdce a života. Naděje – křesťané žijí v naději, že jsou díky oběti Pána Ježíše stále v Božích rukou nejen zde na zemi, ale i po své tělesné smrti. Jsme spaseni v naději (Ř 8,24a). Láska je podle Pavlova listu do Korintu (1 K 13,1-13) největší z výše uvedené trojice. Naše láska je odpovědí na Boží lásku k nám. „Nikdo a nic v celém tvorstvu nás nemůže odloučit od Boží lásky, která je v Ježíši Kristu, našem Pánu.“ (Ř 8,38-39).
pomoci Ježíše Krista v Duchu svatém. Víru dobře vystihuje novozákonní list Židům: „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co
doufáme, a být si jisti tím, co nevidíme.“ (Žd 11,1). Křesťanská víra je důvěra v Boží lásku a v odpuštění hříchů, které se děje díky smíření, jež
světu přinesl Ježíš Kristus. Víra vede k proměně srdce a života. Naděje – křesťané žijí v naději, že jsou díky oběti Pána Ježíše stále v Božích rukou nejen zde na zemi, ale i po své tělesné smrti. Jsme spaseni v naději (Ř 8,24a). Láska je podle Pavlova listu do Korintu (1 K 13,1-13) největší z výše uvedené trojice. Naše láska je odpovědí na Boží lásku k nám. „Nikdo a nic v celém tvorstvu nás nemůže odloučit od Boží lásky, která je v Ježíši Kristu, našem Pánu.“ (Ř 8,38-39).
rozhřešení
je zvěstování Božího odpuštění člověku, který lituje svých vin, pokorně je
doznává a touží po smíření s Bohem i lidmi.
doznává a touží po smíření s Bohem i lidmi.
Nebojte se zeptat na vše, čemu nebudete rozumět.
Svátosti
Svátost křtu
Svátost křtu může být udílena v kterékoli době církevního roku. Přesto má příprava ke křtu a
jeho přijetí zvláštní a jedinečnou spjatost s velikonoční dobou, s poselstvím o kříži Ježíše Krista
a jeho vzkříšením (Ř 6,3–11 – srov. Základy víry CČSH ot. 312). Za významnou se pokládá
rovněž tradice křtu v době povánoční, v čase Zjevení Páně (Mk 1,9–11).
jeho přijetí zvláštní a jedinečnou spjatost s velikonoční dobou, s poselstvím o kříži Ježíše Krista
a jeho vzkříšením (Ř 6,3–11 – srov. Základy víry CČSH ot. 312). Za významnou se pokládá
rovněž tradice křtu v době povánoční, v čase Zjevení Páně (Mk 1,9–11).
Svátost biřmování
V každé ze sedmi svátostí má významnou úlohu Duch svatý a jeho působení. Svátost
biřmování bezprostředně navazuje na svatodušní poselství, proto bývá její udílení vřazováno do
těchto svátků. Původně bylo biřmování aktem, který patřil bezprostředně ke křtu. Od 3. století
se osamostatňuje a je vyhrazeno biskupům.
V západní církvi na florentském koncilu v 15. století bylo biřmování definováno jako druhá ze
sedmi svátostí (sacramentum confirmationis). Pro svátostné pomazání se stalo nezbytným
křižmo – směs olivového oleje a balzámu, které posvěcoval biskup.
biřmování bezprostředně navazuje na svatodušní poselství, proto bývá její udílení vřazováno do
těchto svátků. Původně bylo biřmování aktem, který patřil bezprostředně ke křtu. Od 3. století
se osamostatňuje a je vyhrazeno biskupům.
V západní církvi na florentském koncilu v 15. století bylo biřmování definováno jako druhá ze
sedmi svátostí (sacramentum confirmationis). Pro svátostné pomazání se stalo nezbytným
křižmo – směs olivového oleje a balzámu, které posvěcoval biskup.
Svátost pokání
Svátost pokání měla v minulosti a má v přítomnosti rozmanité bohoslužebné a pastorační
formy. Bylo tomu tak již v prvních staletích církve, kdy obrácení a smíření bylo spojeno s
modlitbami, slavností smíření, pastýřským napomínáním, pomazáním nemocných i
uplatňováním kázně až po extrémní podobu, kterou je exkomunikace – dočasné vyloučení z
obce ve zvláště těžkých případech (např. vražda, odpadnutí od víry).
formy. Bylo tomu tak již v prvních staletích církve, kdy obrácení a smíření bylo spojeno s
modlitbami, slavností smíření, pastýřským napomínáním, pomazáním nemocných i
uplatňováním kázně až po extrémní podobu, kterou je exkomunikace – dočasné vyloučení z
obce ve zvláště těžkých případech (např. vražda, odpadnutí od víry).
Svátost pokání – zpověď
Svátost pokání spočívá ve zpytování svědomí pod Božím slovem, v lítosti nad hříchy a jejich doznání, ve smíření s Bohem i s bližními a v předsevzetí nového života v Kristu. Může být vysluhována v trojí podobě: v samostatném shromáždění, formou osobní zpovědi nebo v rámci liturgie.
Svátost večeře Páně
Dar večeře Páně je nevyčerpatelné tajemství Boží spásné blízkosti. Tento formulář v Agendě nabízí způsob slavení této svátosti v menším společenství, mimo pravidelnou nedělní bohoslužbu. Agenda uvádí velký výběr biblických textů pro zvěstování a meditaci při jejím slavení. Biblické texty nám objasňují zvěstný obsah této Kristem ustanovené svátosti. Obřad večeře Páně v nové Agendě zachovává všechny podstatné stavební kameny zevního úkonu této svátosti, kterými jsou obětování, zpřítomnění a přijímání (srov. Základy víry CČSH ot. 323).
Svátost manželství
V obřadu svátosti manželství se muž a žena staví pod Boží slovo, které je církví vyhlašováno a osvětluje pravou hodnotu lidských vztahů. Na čtení z Bible navazující kazuální svatební kázání napomáhá k tomu, aby muž a žena byli otevřeni Božímu slovu, které k nim zaznívá na počátku jejich společné manželské cesty. Biblické poselství o Boží milosti i spravedlivém nároku má být aktuálně převedeno do konkrétní jedinečné situace snoubenců či manželů. Ve svatebním kázání značí zvěstování duchovní péči v elementárním smyslu.
Svátost
je obřad, který svěřuje člověku tajemství víry v Boha. Je to slavnostní dění i životní událost. Týká se konkrétního člověka ve společenství církve. Posiluje spojení církve a jednotlivce s Ježíšem Kristem.
Modlitba
je komunikace věřícího s Bohem. Zahrnuje poděkování, prosby i naslouchání. Může být podle předepsaných slov, vlastními slovy i beze slov.
Bohoslužba
je nábožensky motivované setkání lidí za účelem komunikace s Bohem, setkání s ním. Bohoslužba se může odehrávat v prostoru pro ní určeném (chrám, kostel, modlitebna, synagoga, mešita, pagoda apod.), v obyčejném domě nebo na volném prostranství či v přírodě.
Náboženská obec
spojuje křesťany Církve československé husitské na určitém území.
Víra, naděje, láska
V rámci křesťanství se jedná o podoby vztahu člověka k Bohu za pomoci Ježíše Krista v Duchu svatém.
Víru
dobře vystihuje novozákonní list Židům: „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jisti tím, co nevidíme.“ (Žd 11,1).
Křesťanská víra je důvěra v Boží lásku a v odpuštění hříchů, které se děje díky smíření, jež světu přinesl Ježíš Kristus. Víra vede k proměně srdce a života.
Naděje
křesťané žijí v naději, že jsou díky oběti Pána Ježíše stále v Božích rukou nejen zde na zemi, ale i po své tělesné smrti. Jsme spaseni v naději (Ř 8,24a).
Láska
je podle Pavlova listu do Korintu (1 K 13,1-13) největší z výše uvedené trojice. Naše láska je odpovědí na Boží lásku k nám. „Nikdo a nic v celém tvorstvu nás nemůže odloučit od Boží lásky, která je v Ježíši Kristu, našem Pánu.“ (Ř 8,38-39).
