Po změně režimu v roce 1989 se v naší zemi obnovila demokracie. Přišlo období nadšení a naděje v lepší časy církve. Brzy se ale ukazuje, že pokračuje zlhostejnění společnosti ke všemu, co přesahuje materiální rozměr života. Počet členů CČSH silně poklesl. Podle posledního sčítání obyvatelstva v roce 2011 se k CČSH přihlásilo 39 229 věřících. Hlavním posláním NO CČSH je naplňovat křesťanský statut společnosti. NO CČSH přes značné potíže stále naplňuje všechny směry svého působení: duchovní, sociální, vzdělávací a ekonomické.
Celorepublikově je známá činnost v oblasti sociální – Domeček, středisko pro volný čas a integraci, Diakonie a misie Církve československé husitské.
Jak to vše probíhalo a kdo byl na počátku vzniku Domečku?
Pan MVDr. Miroslav Valenz s cenným přispěním Mgr. Marie Heřmanové (fotka vpravo) zavzpomínal na dobu vzniku Domečku, střediska pro volný čas a integraci, Diakonie a misie Církve československé husitské.
Příspěvek nazval O naději – Domeček v ulici Branka v Trhových Svinech.
Když se narodí dítě se zdravotním postižením, potřebují jeho rodiče především naději. Naději, že to bude lepší, že zdravotníci udělají vše, co bude v jejich silách, a hlavně – že v tom nezůstanou sami. I nám s manželkou se něco takového stalo a hledali jsme podporu.
V Českých Budějovicích jsme našli Klub rodičů a přátel dětí se zdravotním postižením a tam jsme postupně zjistili, že v okolí Trhových Svinů je takových rodin víc. Začali jsme se scházet, pořádat Dětské dny a další akce pro naše trochu jiné děti. To bylo koncem osmdesátých let.
Tím se dostáváme ke vzniku Domečku v ulici Branka 588 v Trhových Svinech. Bohužel většinu papírů z té doby jsem zlikvidoval, takže musím spoléhat na paměť a pár poznámek ve starých diářích. Předem se omlouvám, pokud na někoho nebo na něco zapomenu. Spíš to budou vzpomínkové obrazy.
Obraz první.
Máme schůzi ve Zvláštní škole v Trhových Svinech. Ředitelka paní Marie Homolková nás velice podporuje. Jsou tu hlavně rodiče (manželé Dvořákovi, paní Steinbauerová, paní Stašková, Šálkovi, Václavovských a další). Z Církve československé husitské v Trhových Svinech (CČSH) paní Marie Heřmanová, z Církve bratrské paní Hana Huličková. Dověděli jsme se, že CČSH má nevyužívanou faru. Usilujeme o to, aby nám budovu k našim účelům dala.
S tím CČSH nesouhlasí, ale přichází s daleko velkorysejším návrhem – „My poskytneme budovu a pracovníka, vy klienty a náplň práce.“ Vznikne diakonie, církevní služba bližním. Jak je psáno v Bibli: Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův (Galatským 6, 2).
Obraz druhý.
Cihly, písek, prach – prostě stavba. Stavbyvedoucí a dělník v jedné osobě pan Stanislav Dvořák. Také ostatní rodiče a dobrovolníci se s velkým nadšením a nasazením zapojují do práce. Dobrovolníky a spoustu energie přivádí Drahoš Kobylka z CČSH České Budějovice. Budova nebyla už řadu let používána a pro náš účel jsou nutné rozsáhlé a náročné opravy a úpravy.
Se stavebními úpravami se začalo v zimě 1992, a přesto se Domeček otevíral pro provoz už 1. dubna 1993. První stálá pracovnice, diakonka, Marie Heřmanová. „Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé (Žalm 127, 1)
Obraz třetí.
V Domečku je stálý program, zaměřený na malování (akad. malířka Renata Štolbová), rehabilitaci (Věra Vondrová) a muzikoterapii (Marie Heřmanová), práce všeho druhu Drahoš Kobylka. Lékařský dohled a pomoc dětská lékařka MUDr. Libuše Patočková. Ekonomické a organizační zázemí vytvářejí účetní paní Steinbauerová a já jako předseda bývalého klubu rodičů dětí s postižením, nyní střediska Arpidy České Budějovice.
Vzpomínám na dětský šachový turnaj. Jeden z hráčů je na vozíčku, u jiných není handicap tak patrný, další děti jsou zdravé. Začlenění zdravých dětí (hlavně sourozenců) do naší činnosti jsme považovali za důležité.
Obraz prázdninový.
Školy osiří, děti se rozjedou na tábory a k babičkám. U našich dětí je to dost problém. Potřebují speciální tábor, který by vyhovoval jejich potřebám. Také k tomu se Domeček hodí, tábor je v něm v létě 1993. Jednou z vedoucích je také Hana Huličková. Vzpomínám, jak musela stále dokola vyprávět asi šestileté nevidomé dívence, jak sopka chrlí žhavou kaši – lávu. V dalších letech byly tábory už jinde – Rejta, Hrádek, Žumberk.
A co bylo dál?
Marie Heřmanová odešla na mateřskou, místo ní přišla z Arpidy České Budějovice Anička Žďárská. Rozbíhá keramickou a tkalcovskou dílnu, také nechává nainstalovat první počítač. Je samozřejmě hlavní vedoucí na letním táboře v dalším roce. To už do Domečku chodí také Eliška Plchová, dětská sestra u MUDr. Patočkové. Na letní tábor s němčinou přijíždí paní Elisabeth Glassner z Gmündu. Nesmíme zapomenout na farářku CČSH Ludmilu Šimonovou, bez jejíž podpory bychom se neobešli.
Závěr.
Mne osobně nejvíc těší (napsal pan Valenz), že dílo má pokračování. To konečně můžete vidět v ulici Branka 588. Po Aničce Žďárské přišel Karel Filip, pak Karel Zettl, účetnictví nějaký čas vede paní Lenka Štantýská. Čili činnost se rozrůstá, přitom nasazení pracovníků a duch zůstává.
Děkuji panu Valenzovi za připomenutí doby, kdy aktivní rodiče spolu s další řadou obětavých občanů zahájili velice záslužnou činnost v projektu, který dostal krásný název Domeček. O současných rozsáhlých aktivitách v Domečku se můžete dozvědět na webových stránkách Domečku.
